1.kapitolka

1. dubna 2008 v 16:24 | Terka
Tady je první kapča,dala sem si na ní záležet,ale stejně nevim jestli je to to pravý ořechový...

Ale ne,zlomil se mi nehet! Abyste tomu rozuměli,před chvíli sem se snažila otevřít dózu s mými šminky,povedlo se,ale za jakou cenu-áááá…zase jít na manikúru,mě to zabije! Fajn,když už sem to konečně otevřela,tak si to půjdu namalovat.Ne,moje černá řasenka došla! Fajn použiju tu hnědou,výborně mám ještě všechny stíny. Asi po půl hoďce jsem byla schponá se obléct.Ne, to co sem si chtěla vzít je v pračce! Dneska je den blbec. Dobře vezmu si tohle,tohle je hnědý topík a černá miniskukně. Ještě že je léto,aspoň mi v tom nebude zima. Teď ještě vyzvednout prachy a zajít si na manikúru a pro tu řasenku.
ooooooo
,,Ne,ne,vezmu si tu černou" ještě jsem křikla za prodavačkou v Avon shopu. Prodavačka mi jí neochotně podala.
,,1 libru" zaskřehotala a já jí podala minci.Vzala jsem si řasenku a vyrazila ke svému salonu krásy,kde si pro mě speciálně vyhradily jednu obsluhující.
,,Á,slečno Jackobsová,potěšení pro nás" řekla a natahovala ke mně ruku,za tu dobu co k ní chodím,by už mohla vědět že rukoudání zásadně nezdravím,tak jsem jen zvedla zlomený ukazováček a ukázala na něj
,,Potřebuji ho opravit" Slečna ke mně přicupitala a během 10 minut jsem měla nehet tak,jak má být. Hodila jsem jí dvoulibrovku a odešla.Dýžko taky nedávám. Odkráčela jsem ze salonu a zamířila k mimisterstu kouzel.Měla jsem tam jistou schůzku na odboru záhad.Dorazila jsem k rozbité telefonní budce a vytočila číslo.
,,Vaše jméno?" zeptal se monotóní hlas
,,Eleanor Jackobsová" odpověděla jsem.
,,Účel vaší navštěvy?" opět se zeptal hlas.
,,Důležitá schůzka" řekla jsem.Ze strojku vyjela cedulka a hlas mi ještě přikázal,abych si jí připnula na triko.Se asi zbláznil,na moje drahý hadry z reservéčka,si mám připíchnou kuc papíru? Zapomeňte.Telefonní budka sjela dolů a já vystoupila. Urovnala jsem si oblečení.Všichni měli ty směšné hábity,nehodlám se zahalovat do černýho hadru,jako nějáká islámka. Sebejistým krkokem sem zamířila k výtahu na konci síně. Strčila jsem do pár lidí,i do docela dost vysokých lidí. Napadlo mě,že jestli mi ještě někdo bude čumět do výstřihu,tak ho vážně pošlu pod kytky.Ajejda,další čumil,fajn došla sem k němu a zvedla hlavu tak abych mu viděla do tváře.Byl vážně hezký,ale výchovná lekce padnout musela
,,Můžete mi vysvětlit proč na mě tak čumíte?" vybafla jsem a sladce se usmála
,,Ehm-" celkem ho to vyvedlo z míry.Pak si vzpoměl na svou důstojnost a vymluvil se,,Nemáte hábit!".Prokoukla jsem ho a medově řekla:
,,A nemyslíte si,že by to byla škoda?" ušklíbla jsem se a podpatkem,dnes jen pět cm vysokým sme mu dupla na nohu. Jen zaskučel a já nastoupila do výtahu. Dveře se zavřeli a já čekala,než se dostanem do příhodnýho patra.
,,4té patro,odbor záhad" opět ten známý monotóní hlas. Vystoupila jsem a štrídovala jsem si to ke dveřím.Než jsem stihla stisknou kliku,někdo mě předběhl.Muž,celkem svalnatý si mě změřil pohledem.
,,Vy jste Jackobsová?" zeptal se ostře
,,Ano,to jsem,máte nějaký problém?" odsekla jsem podrážděně.
,,Kolik vám vůbec je,slečno?" zeptal se s odporem
,,19" odpověděla jsem prostě
,,Ukážet mi hůlku" řekl ten muž.
,,Hůlku k mé práci nepotřebuju" řekla jsem znuděně.Chlapík vytáhl obočí a řekl,pojďte dál.
,,Konečně ste řekl něco pořádného" a přošla kolem nej dovnitř.
,,Je až moc drzá" usykl,že jsem to skoro neslyšela.
,,Takže slečno, pokud vím,přišla jste kvůli,tomu že byste ráda chytala Smrtijedy a bez hůlky to půjde jen velmi těžko" pronesl.
,,Jak se vůbec jmenujete vy?" zeptala jsem se místo odpovědi.
,,Jsem Alastor Moody,ale neodpověděla jste,jak chcete zadržovat když nemáte hůlku" odpověděl a vypadal sklesle,asi si myslel bůhví jaká nebudu čarodějka.
,,Vyčarujte mi cokoliv živého,a bayste nebyl zklamaný tak třeba opici" usmála jsem se kouzelně.Moody vyčaroval opici,orangutana. Teď jsem měla předvést co dokážu tak fajn,Moody se na mě zkoumavě díval a tiše se pochechtával,usmála jsem se na něj a luskla prsty.Najednou všechno ztuhlo,čas se zastavil.Jen já jsem s emohla hýbat a cokoliv dělat. Došla jsem k orangutanovi a jednoduše s ním začla třískat na všechny strany.Po chvíli vypadal věru zuboženě.Znovu jsem luskla prsty a čas šel dál.Moody zamrkal a otočil se na polomrtvého orangutana.Naprázdno polkl.
,,Jak jste to udělala?"Zeptal se přidušeně
,,Zastavila jsem čas" řekla jsem a se zájmem sem si prohlížela ošuntělou místnost.
,,Fajn,ještě nějaká jíná překvapení?" zeptal se opět normálním tónem.V očích mi proběhly dvě jiskry. Otočila jsem se směrem k orangutanovi a k Moodymu pronesla
,,Teď sledujte" položila jsem si ruce ke spánku,zavřela oči a v zápětí je otevřela,z obou čoček my vyšlehly dva proudy divokého ohně a orangutana zasáhly,za chvíli z něho nezbylo víc jak hromádka popela.Alastor měl pusu otevřenou.
,,S otevřenou pusou nevypadáte moc esteticky" řekla jsem pobaveně.Moody zatřepal hlavou a opět se zeptal,jestli mám v záloze jěště něco.
,,Ano,samozřejmě.Sešlete na mě Avada Kedavra,prosím" poprosila jsem ho
,,Zbláznila jste se?To nepřežijete" a zatvářil se naštvaně
,,Teď hned,nebo skončíte jako ten orangutan,přinejmenším řeknet,že to byla sebeobrana,že jsem vám vyhrožovala,ne?" a čekala jsem, pozvedl hůlku a řekl ,,Avada Kedavra" z jeho hůlky vyšlehl zelený proud světla.Přesně ve chvíli kdy Alastor vyslal kouzlo,jsem já tleskla,kolem mě se utvořila neviditelná bariéra,kouzlo do ní naroazilo a rozplynulo se. Alastor Moody se na nic nezmohl. Jen na tiché zaúpění.Po jedné minutce se probral z tranzu a vydechl
,,Fajn,vás berem" a když už jsem s eměla k odchodu usmál se a řekl:
,,Příště si vemte na práci něco míň odvážnějšího,Smrtijedy byste tím určitě zarazila,ale rozhodně né tolik aby vás nedostali" a zavřel za mnou dveře. Vždyť to není tak zlé,ne?? Cestou ke vchodu jsem potkala toho chlápka,co jsem mu dupla na nohu.Zamířila jsem poklusem k východu,ale bohužel byl rychlejší. Doběhl ke mně a chytil mě za loket.
,,Kampak,kampak,slečno?" zeptal se sladce
,,K východu,pane" zamručela jsem a pokusila se mu vytrhnout.Bohužel bezvýsledně.
,,Nikam,půjdete se mnou,na tý noze mám pořádnou modřinu" zavrčel
,,No jo,to vám kazí vizáž,že?" prohodila jsem,abych ho naštvala.Trhnutím mě táhl do jeho kanclu.Když jsme někam dorazili posadil ěm na židli a řekl
,,Co tu vůbec děláte?" zeptal se z ostra.
,,Do toho vám vé ů bé é cé nic není!!!" vyhrkla jsem nepřesvědčivě.Muž se zle usmál.
,,Jela jste na odbor záhad,co jste tam dělala?" otázal se.
,,Dejme tomu,že vám to neřeknu" zaječela jsem na něj a prudce vstala.Opakoval mě,za chvíli stál i s hůlkou ve střehu proti mně.
,,Tenhle kousek dřívka so držíte,je vám nanic,příteli" a ledově jsem se zasmála.
,,Vážně uvidíme" prohodil a kouzlem mi přilepil boty k podlaze.Pokrčila jsem rameny a vyzvedla své ruce ke spánku,zavřela oči a když jsem je zase otevřela z čoček vi myšlehla tříšť ledu a já mu zdemolovala celej kancl. Zíral na to všechno jak vyvoraná myš.já se vyzula z bot,stejně jsem je neměla moc ráda,a pěšky vyšla z kanceláře a šla domu pro boty. Chlápek tam jen stál a koukal.Na nic se nezmohl.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.